Posted by on 17.9.2018

Možná si teď říkáte, co to vlastně to memorování je. Není to nic složitého. Jedná se pouze o učení nazpaměť, ačkoliv má spoustu odpůrců, kteří v něm mermomocí hledají mýtického démona. I přesto všechno je právě tento způsob učení velmi důležitý a to při cvičení paměti, rozvoje myšlení a zapamatování. Dá se to vlastně považovat za pomyslný základní pilíř znalostí, protože je více než jasné, že pokud si nějaké informace nezapamatujeme, nejsme schopni s nimi nadále pracovat.
táta s holčičkou.jpg

Rodiče a studenti čím dál tím více protestují, že školy nerozvíjejí myšlení, ale pouze je nutí krmit horami zbytečných informací . Vyžadují dokonce i diskuze a požadují, ať žáci sami od sebe dojdou k podstatě věci. Ne vždy je ale tento přístup vhodný. Například v takové matematice nemůžeme čekat, než svěřenci znovuobjeví takovou Pythagorovu větu či jiné přírodní vědy, které jsou založeny na faktech, které se žádnou diskuzí nepřemění.
rodiče a synové.jpg

Podobně to funguje také u jazyků, kdy je velmi důležitá komunikace. Nemůžeme ani polemizovat o tom, proč se pes řekne dog a ne cat apod. Pokud bychom v nějakých předmětech mohli rozvíjet diskuzi, pak by to mohla být sociologie nebo psychologie.

Velký kámen úrazu je ale to, když někteří učitelé právě v bodu memorování zamrznou. Je to však prvním krůčkem k plnému poznání.

Memorování bychom mohli rozdělit do několika stupňů. Prvním stupněm je zapamatování nových informací. Druhým je pochopení učiva (v překladu pochopení učiva vlastními slovy), dále aplikace (použití nových informací v konkrétní situaci), analýza a syntéza (shrnutí). Posledním krokem je poté hodnocení posouzení, argumentace a obhájení.
věčná láska.jpg

A přesně na tomto stagnuje naše školství. I když první a druhý krok ovládá každý z nás dokonale, čím výše bychom šli, tím ztracenější bychom byli, i když třeba vůbec nechtěli. Existuje opravdu málo škol a odvážných učitelů, kteří by vedli své studenty až na samotný vrchol poznání.

Posted in: Děti